Minimalistická pohybová inscenace v režii Apoleny Vanišové je volně inspirována teorií rakouského biologa a zoologa Paula Kammerera. Čtveřice aktérů v ní pozorně sleduje objekty, které se samovolně pohybují po scéně. Soustředí se na jejich cestu prostorem a pokouší se zachytit stejná nebo podobná seskupení, která na místě vznikají. Principy opakování umožňují všímat si věcí, které jsou za normálních okolností nám neviditelné. Inscenace vybízí k vizuálnímu prožitku a meditativnímu ponoru do nekončících repetitivních vzorců. Vytváří tím paralelu k principu Kammererova zákonu řady, který popsal v knize Das Gesetz der Serie.
„Pohybově-objektový průzkum fenoménu hromadění hmoty, který na základě inspirace Kammererova zákona sérií vytvořila režisérka Apolena Vanišová, mohl vyvolávat „jen“ pocity i spouštět myšlenkové pochody, nabízel k obdivu svrchovaný klid a také mohl probouzet touhu rozklíčovat předestřený předmětový chaos.“
– Hana Strejčková, Taneční aktuality, 24. 1. 2025
„To, co vytvořil tvůrčí tým na rozlehlé prázdné scéně Studia Hrdinů, lze nazvat hračičkářstvím, scénickou meditací nad pohybem věcí a lidí v prostoru, ale skrze tento koncept lze zároveň vyprávět symbolický příběh fungování lidstva a společnosti.“
– Jana Soprová, Divadelní noviny, 19. 1. 2025
„Jako diváci jsme mohli sdílet spolu s performery radost z pozorování, nebo alespoň radost z jejich pozorování. Radost čtyř výzkumníků a experimentátorů, kteří se snaží spoutat mechanický život. A vlastně to úplně stačí. (…) s odstupem mám pocit, že nejcennější je na celé inscenaci/instalaci prvek hravosti, a čím méně nad ní bude divák přemýšlet, tím více si ji vlastně užije…“
– Lucie Kocourková, divadelní.net, 16. 1. 2025
Více novinek
Pochválit
Sdílet
